Citadely

Evropská kulturní stezka pevnostních památek

Zážitek pevnosti

Perly fortifikačního umění

Samostatná, většinou geometrická, 4 nebo 5 bastiony obzvláště silně vybudovaná část pevnostního města; poslední možnost útočiště pro obránce.
Př. titulní obrázek: Citadela Dömitz (DE)

Citadela (italsky citadella „malé město“) tvořila jako opevněný „ostrov“ uvnitř pevnostního systému další obrannou baštu. Byla koncipována pro stacionování vojska a měla zajistit obranu jednotek po delší dobu. Citadely byly zakládány ve tvaru čtverce nebo pětiúhelníku, v rozích byly opatřeny bastiony a většinou se stavěly jako dodatečná výztuha tam, kde se obávala hlavní tíže úroku nebo kde byla rozpoznána slabina pevnosti.

Působivými příklady jsou Alessandria a Parma v severní Itálii nebo Dömitz, Ulm, Mainz, Wesel, Jülich a Berlín-Spandau v Německu. Fascinující citadely se nacházejí také v Římě (Angelsburg), v Jace nebo Pamploně ve Španělsku, v Bayonne, Lille nebo Besançonu ve Francii, v Kodani v Dánsku a v Diestu v Belgii.

Absolutističtí panovníci využívali citadely také jako „zbrojnice“ či „donucovací pevnosti“. S jejich pomocí mohli vyvíjet tlak na města, která byla považována za politicky nespolehlivá, a potlačovat povstání.

Klerus přispíval k výstavbě pevností rovněž značnou měrou. Mohučští biskupové tak vybudovali svou mohučskou citadelu jako rezidenci a rovněž citadelu Petersberg v Erfurtu (Německo).