
Obranné linie první a druhé světové války v Evropě
V období mezi oběma světovými válkami došlo ve všech velkých evropských státech k doslova stavebnímu boomu v oblasti opevněných zařízení, která se jevila jako nezbytná k zabezpečení strategicky důležitých úseků příslušných státních hranic.
Mezi ně patří i Maginotova linie na východních hranicích Francie, která byla vybudována na ochranu před útokem Německé říše a jejích spojenců. Její zbytky – bunkry, příkopy, tankové věže a logistická síť – zůstávají v krajině jako památníky, které jsou stejně monstrózní, jako i ve své gigantomanii naprosto fascinující, a připomínají válečnou minulost Evropy, např. v Alsasku.
Další obranné linie této éry jsou:
- Siegfriedova linie, na západní hranici bývalé Německé říše,
- Maginotova linie, jako zabezpečení německo-francouzské hranice na území Francie,
- Pomořanská zeď a oblouk Odry a Warthy, na východní hranici bývalé Německé říše,
- Atlantický val, od Norska po Francii podél severních hranic
- Metaxasova linie v Řecku,
- Československá zeď v bývalém Československu,
- Molotovova linie ve východním Polsku, které bylo v roce 1939 obsazeno Sovětským svazem,
- Linka Skåne ve Švédsku,
- Rupnikova linie v Jugoslávii,
- Vallo-Alpino v Itálii,
- Arpadova linie na Ukrajině.
Všechny tyto stavby měly sloužit jako odstrašující prostředek proti novým útokům a válkám nebo k zajištění dobytých území. Díky dalšímu vývoji zbrojních technologií a moderním útočným taktikám motorizovaných armád se však nehybné pozice stávaly stále méně účinnými, protože je bylo možné snadno obejít.
Objevte Západní val s FORTE CULTURA
Kromě čistě obranných linií, jako byly Atlantický val a Jižní val, tak postupně vznikaly bunkry pro civilní protileteckou obranu, opevněná zbrojní zařízení nebo vojenské velitelské bunkry.
Četné stavby z této doby dodnes po celé Evropě připomínají a svědčí jako kamenné památky o této osudové epoše.

Obranné linie studené války v Evropě
Národní obranné linie vybudované do roku 1945 napříč Evropou byly po skončení druhé světové války, v období eskalace studené války, dále rozšiřovány jako společný úkol sdružených států západních demokratických a východních–hierarchicky strukturovaného světa společným úkolem dále posíleny a rozšiřovány.
Spolu s velitelskými a ochrannými bunkry a arzenály jaderných zbraní vybudovanými ve vnitrozemí to zajistilo mír na severní polokouli na následujících téměř 50 let. To „Železná opona“ se táhla ze severu na jih napříč Evropou a vymezovala demarkační linii mezi západními mocnostmi a východním blokem.










