Obranné linie

V období mezi oběma světovými válkami došlo ve všech velkých evropských státech k doslova stavebnímu boomu v oblasti opevněných zařízení, která se jevila jako nezbytná k zabezpečení strategicky důležitých úseků příslušných státních hranic.

Mezi ně patří i Maginotova linie na východních hranicích Francie, která byla vybudována na ochranu před útokem Německé říše a jejích spojenců. Její zbytky – bunkry, příkopy, tankové věže a logistická síť – zůstávají v krajině jako památníky, které jsou stejně monstrózní, jako i ve své gigantomanii naprosto fascinující, a připomínají válečnou minulost Evropy, např. v Alsasku.

Objevte Maginotovu linii s FORTE CULTURA


Další obranné linie této éry jsou:

  • Siegfriedova linie, na západní hranici bývalé Německé říše,
  • Maginotova linie, jako zabezpečení německo-francouzské hranice na území Francie,
  • Pomořanská zeď a oblouk Odry a Warthy, na východní hranici bývalé Německé říše,
  • Atlantický val, od Norska po Francii podél severních hranic
  • Metaxasova linie v Řecku,
  • Československá zeď v bývalém Československu,
  • Molotovova linie ve východním Polsku, které bylo v roce 1939 obsazeno Sovětským svazem,
  • Linka Skåne ve Švédsku,
  • Rupnikova linie v Jugoslávii,
  • Vallo-Alpino v Itálii,
  • Arpadova linie na Ukrajině.

Všechny tyto stavby měly sloužit jako odstrašující prostředek proti novým útokům a válkám nebo k zajištění dobytých území. Díky dalšímu vývoji zbrojních technologií a moderním útočným taktikám motorizovaných armád se však nehybné pozice stávaly stále méně účinnými, protože je bylo možné snadno obejít.

Kromě čistě obranných linií, jako byly Atlantický val a Jižní val, tak postupně vznikaly bunkry pro civilní protileteckou obranu, opevněná zbrojní zařízení nebo vojenské velitelské bunkry.

Četné stavby z této doby dodnes po celé Evropě připomínají a svědčí jako kamenné památky o této osudové epoše.


Národní obranné linie vybudované do roku 1945 napříč Evropou byly po skončení druhé světové války, v období eskalace studené války, dále rozšiřovány jako společný úkol sdružených států západních demokratických a východních–hierarchicky strukturovaného světa společným úkolem dále posíleny a rozšiřovány.

Spolu s velitelskými a ochrannými bunkry a arzenály jaderných zbraní vybudovanými ve vnitrozemí to zajistilo mír na severní polokouli na následujících téměř 50 let. To „Železná opona“ se táhla ze severu na jih napříč Evropou a vymezovala demarkační linii mezi západními mocnostmi a východním blokem.