Haguenau (FR)

Historie pevnosti Hatten

Muzeum Abri de Hatten se nachází v bývalých podzemních kasárnách pro francouzské vojáky na bývalé Maginotově linii. Část z 28 místností bunkru byla uvedena do původního stavu, zatímco jiné jsou věnovány různým tématům z historie Hattenu za 2. světové války. V areálu kolem bunkru je rovněž k vidění mnoho zajímavého: rozsáhlá sbírka vojenského vybavení a materiálu od roku 1939 do současnosti, sbírka modelů, památník nuceně nasazených „Malgré-nous“ a hala výhradně s americkým nebo německým materiálem z let 1939 až 1945. Scény rekonstruují bitvu z ledna 1945 v Hattenu. Během operace Nordwind zahájené Německem stáli Němci a američtí bojovníci proti sobě jako nepřátelé v Hattenu a jeho okolí od 9. do 21. ledna 1945. Hatten a sousední vesnice Rittershoffen se staly dějištěm jedné z nejkrvavějších tankových bitev ve Francii. Během bojů mezi německými a americkými tankovými jednotkami přišlo o život 2 500 vojáků.

Obě vesnice byly z 85 % zničeny. Hatten mělo po zacílených bojích v ulicích 83 mrtvých civilních obyvatel, Rittershoffen 31. Vedle muzea se nachází Les vzpomínek, který je věnován 114 civilním obětem obou obcí. Je to místo klidu a zbožnosti.
Turistika po stopách paměti a Maginotova linie – Pays de Haguenau

Architektura

Mezi lety 1928 a 1940 vznikl za válkového ministra André Maginota jeden z největších propojených opevňovacích systémů na světě – Maginotova linie – dnes národní památka Francie.

Maginotova linie se táhne v délce asi 700 kilometrů od Belgie na severu až po švýcarskou hranici na jihu. Masivní bojové skupiny, částečně propojené podzemními zásobovacími systémy, jakož i četné pěchotní sruby, dělostřelecké a meziprostorové objekty měly německým vojskům zabránit v invazi do Francie. Velký kryt (Abris).

Útočiště (abris) Maginotovy linie byly „kasárenské bunkry“. Většinou se nacházely 1 kilometr za hlavní bojovou linií (HKL). Existovala dvě různá provedení: nadzemní zařízení (Abris de Surface) a podzemní (Abris Cavernes). Abris Surface měla většinou ještě suterén. Abris Cavernes disponovaly jedním až dvěma vstupními bloky, podobně jako tvrze (ouvrages), v nichž se nacházely přístupové šachty do kasáren ležících přibližně 20 metrů pod zemí. Útočiště byla postavena pro ubytování mobilních jednotek mezi tvrzemi a kasematami v rámci stavebního programu CORF. Útočiště umístěná v závětrné poloze měla na nadzemních částech tloušťku stěn a stropu 2,5 metru. K obraně disponovala zvony z ocelolitinového pancíře GFM ve směru k nepříteli, které mohly být osazeny lehkými kulomety (LMG), 5cm minomety a optickými přístroji. Střílny pro blízkou obranu vchodů byly osazeny lehkými kulomety. Abris Surface měly ještě typický diamantový příkop. (Zdroj: Jean Bernard Wahl, Die Maginot-Linie im Elsaß).

Muzeum bylo zřízeno v takovém velkém krytu Maginotovy linie. Jedná se o kasárenský bunker, který sloužil jako ubytování pro vojáké nasazené na frontové linii. Ve 28 místnostech, které byly restaurovány do původního stavu nebo přeměněny na výstavní sály, mohlo být ubytováno 220 osob.

Objekt je zakopán v jižním svahu nevystaveném nepřátelské palbě. V 60 metrů dlouhém bezokenním průčelí se nacházejí dvoje pancéřové dveře a čtyři střílny pro kulomety, přičemž podél budovy se táhne příkop, který měl na jedné straně sloužit k zachycení padající suti v případě bombardování a na druhé straně ztížit přístup. Na obou koncích příkopu je zabudována vždy jedna střílna a žlábek pro házení ručních granátů, které byly určeny k blízké obraně.

Celá stavba je nad příkopem na východní a západní straně bunkru doplněna o dvě střílny GMF (Guet Fusil Mitrailleur). Ty byly určeny pro pozorování a blízkou obranu.

K vidění jsou rekonstruované místnosti, jako je kuchyně, ošetřovna, kotelna a strojovna, rádiová místnost, kancelář velitele, generátory proudu, sociální zařízení a ubikace mužstva. S touto výbavou byl velký kryt autonomní.