Ulm (Německo)

Historie

Jako svobodné říšské město podléhalo Ulm přímo císaři a nebylo zavázáno žádnému regionálnímu knížeti. Těmto okolnostem vděčili ulští kupci za nesmírné bohatství. Na ochranu těchto privilegií zadal Ulm od roku 1527 zakázku na modernizaci městského opevnění zaměřenou na palné zbraně. V 17. století proběhlo rozšíření městského opevnění.

Napoleonova politika Evropu od základu změnila. Ulm byl v roce 1803 přiřknut Bavorskému velkovévodství a ztratil tak svou samostatnost. V roce 1805 se traumatické události francouzsko-rakouské války dotkly také Ulmu. Napoleon zvítězil v bitvě u Elchingenu a donutil rakouské vojsko ubytované v Ulmu ke kapitulaci. Tím byla otevřena cesta pro postup Francouzů směrem k Vídni.

V důsledku výměny území připadl Ulm v roce 1811 Württemberskému království. V roce 1815 byl založen Německý spolek a Württemberské království se stalo jedním z jeho členských států. S cílem čelit dalším francouzským útokům bylo rozhodnuto o výstavbě pěti spolkových pevností. Kromě Landau, Lucemburku, Mohuče a Rastattu padla volba také na Ulm, mimo jiné k zajištění rakouských zájmů.

Württemberský král Vilém I. pověřil v roce 1838 pruského majora Moritze von Prittwitz und Gaffron svým ředitelstvím pro stavbu pevností. Ředitelem stavby pevnosti za bavorskou stranu se stal major von Hildebrandt. V letech 1842 až 1859 byla dokončena pevnost Německého spolku.

Fyzik a nositel Nobelovy ceny Albert Einstein se narodil v roce 1879 v Ulmu.

Ulm je také domovem sourozenců Schollových, kteří s „Bílou růží“ organizovali studentský odpor proti nacismu v Mnichově. Ulmské „Pamětní místo Bílá růže“ („DenkStätte Weiße Rose“) to dnes připomíná.

Architektura

Od roku 1527 bylo středověké ulské městské opevnění modernizováno podle Dürerovy fortifikační nauky. Zbytky tohoto opevnění jsou dosud k vidění na břehu Dunaje v Ulmu. V 17. století následovalo opevnění města v bastionovém systému podle italského vzoru.

Roku 1842 začala výstavba Spolkové pevnosti Ulm. Vzniklo polygonální hlavní opevnění jako pás kolem města a další pás 16 samostatných vnějších fortů pro kontrolu okolních vyvýšenin. Dvě třetiny na württemberské straně a jedna třetina na bavorské straně Dunaje, v dnešním Neu-Ulmu. Spolková pevnost Ulm byla určující pro novopruský neboli novoněmecký fortifikační systém a při svém dokončení v roce 1859 se skládala z celkem 53 pevnostních objektů. Odhadované stavební náklady činily 16,5 milionu zlatých a byly financovány v podstatě z francouzských reparačních plateb. Jako ústřední pevnost prvního řádu a „velké shromaždiště zbraní“ mohlo Ulm pojmout až 100 000 vojáků.

Po rozpuštění Německého spolku a založení Německé říše bylo Ulm v letech 1871 až 1916 rozšířeno na říšskou pevnost, než kolem roku 1918 započalo odpevňování města. Jelikož se Versaillská smlouva z roku 1918 na Ulm nevztahovala, nemusela být pevnost zcela srovnána se zemí. Ulm tak dodnes vlastní jedno z největších pevnostních zařízení v Evropě. Četné budovy v celé městské oblasti, včetně téměř všech fortů a téměř celého opevnění měst Ulm a Neu-Ulm, jsou stále zachovány.