Stanice FORTE CULTURA: Pevnostní systém a bývalá spolková pevnost Mainz (DE)
2000 let historie opevnění
Od římského kastelu k pruské říšské pevnosti
Od svého založení zažil Mainz historii opevnění jako málokteré jiné místo v Evropě. Když se dnes procházíte Mainzem, narazíte na jeho vojenskou historii stále na mnoha místech. Zde bastion, tam zeď nebo klenba a samozřejmě nádherná citadela.
Mnoho z těchto částí pevnosti má nejen napínavou historii, ale turistům často nabízí také zcela vlastní svět zážitků. Ať už jde o koncert a divadlo, romantickou večeři, napínavé podzemní světy a muzea nebo dokonce fitness centrum a lázně, pro každého se tu něco najde.
Objevte s FORTE CULTURA pevnostní město Mainz, zažijte více než 2000 let městské a opevňovací historie, úzce spjaté s významnými osobnostmi své doby, jako byl kurfiřt Johann Philipp von Schönborn, Johann Wolfgang Goethe, Napoleon Bonaparte nebo císař Vilém II.
Poznejte pevnostní město Mainz znát:
Mainz byl systém velkých pevností a Pevnost Německého spolku, sestávající z městských hradeb, citadely a vnějších pevností.
Citadela Mainz
Citadela se čtyřmi bastiony je pevnostním klenotem Mainzu. Týčí se u Římského divadla na vrchu Jakobsberg a na některých místech nabízí výhled na městské panorama.
Nabídka zážitků na citadele je mnohostranná a krajně rozmanitá. Nachází se zde například Drususův kámen, 2000 let stará římská hrobka na citadele. Garnizonní muzeum ukrývá impozantní model mohučské pevnosti a zcela osobní památkářské předměty vojáků z dob okupace.
Přírodní příkop citadel láká k procházkám, vzrušující prohlídky podzemního labyrintu citadely oživují 2000 let historie, posilnit se pak můžete v kavárně „Citadelle“ (od pátku do neděle, jinak pouze v poledne).
Koncerty a akce jako festival Open Ohr o svatodušních svátcích, divadla pod širým nebem a detektivní čtení, slavnost Zitadellenfest nebo kreativní vánoční trh dotvářejí pestrou nabídku zážitků na mohučské citadele, pod ní i v jejím okolí.
Na citadele provádějí prohlídky jak Sdružení průvodců v Mainzi (Gästeführerverband Mainz e.V.), tak spolek Iniciativa citadela Mainz (Initiative Zitadelle Mainz e.V.).
V podzemí – Mohučská citadela
Mohučská citadela na kopci Jakobsberg, postavená kolem roku 1660 v dnešní podobě, byla centrální součástí mohučské pevnosti. Zažijte při prohlídce historii citadely a její fascinující podzemní systém chodeb se středověkými stavebními prvky, zásobovacími místnostmi, studnami a protileteckými kryty z druhé světové války.
Mainzská citadela a Muzeum posádky
Během této prohlídki se seznámíte nejen s podzemím mohučské citadely, ale navštívíte s námi také Muzeum posádky. V něm vám Wolfgang Balzer, zakladatel muzea, přiblíží svět vojenství. Večer pak můžete strávit v naprostém klidu a nechat ho doznít v Citadellencafé!
Tenisové rakety a kanóny: Prohlídka citadelou v kostýmech
Možná je to francouzský válečný zajatec z 1. světové války, možná domovník z 50. let: V každém případě mají co vyprávět o minulosti mocné pevnosti. A určitě u sebe mají klíč, který vám otevře podsvětí citadely.
Reduta Mainz-Kastel
„Die Reduit“ – bývalá kasárna Reduit v Mainzu-Kastelu láká každoročně mnoho návštěvníků na břeh Rýna patřící vlastně k Wiesbadenu svými koncerty, letním kinem, muzeem „Castellum“ a výletní gastronomií v bastionu Schönborn. Skrytým tipem v letních měsících je také jedinečná přírodní pláž, která vybízí k odpočinku a vychutnávání.
Reduitkaserne, která byla kdysi postavena jako předmostí na pravém břehu Rýna, chránila spolkovou pevnost Mainz proti útokům z pevniny i od Rýna. Za 2. světové války byla poškozena a částečně zrestaurována.
Pevnost Malakoff
Pevnost Malakoff, postavená v roce 1843 jako čtvrtkruhová kaponiéra, sloužila k opevnění levého břehu Rýna. Název Malakoff odkazuje na obzvláště silně opevněnou věž na Krymském poloze během krymské války v roce 1855 v Rusku. Přes několik přístaveb si název zachovala.
Dnes je toto mainské kulturní památkářské dílo integrované do hotelu Hyatt Regency Mainz, který s M-Lounge & Bar a Malakoff Barem nabízí moderní možnosti k posezení v historicky zajímavém prostředí.
Pevnost rovněž dala jméno sousedním terasám Malakoff-Terrassen na břehu Rýna a nákupnímu centru Fort Malakoff Park.
S Proviant-Magazin se Mainz (Město Mohuč) pyšní raritou jak v architektonickém, tak v historickém ohledu. Klasicistní budova, postavená v letech 1863 až 1867 Německým spolkem, reprezentuje velký význam Mohuče jako pevnostního města. Více než 100 metrů dlouhá budova z červeného pískovce se čtyřmi vzdorovitými nárožními věžemi sloužila jako obilní sýpka pro zásobování pruských a rakouských posádek stacionovaných v Mohuči. V roce 1966 bylo Proviant-Magazin zrekonstruováno a dostalo novou římsu a novou střechu.další informace o historii proviantního skladu)
Po rekonstrukci sídlí v této „obranyschopné“ památce kromě kancelářských a obytných prostor také Muzeum masopustu (Fastnachtsmuseum) a Německý kabaretní archiv (Deutsches Kabarettarchiv). Do „Proviantamtu“ láká také vinotéka z Rýnského Hesenska se 130 vinaři, tradiční česká [pozn: gutbürgerliche Küche = poctivá domácí/klasická kuchyně] kuchyně a originální mainské pivo Aktienbier (MAB).
Bastion Alexander und Alexanderturm
Bastion Alexander patří k vnitřnímu bastionovému opevnění (tracée), které bylo založeno od roku 1655 za Johanna Philippa von Schönborn a vystavěno v letech 1668–1673. Pojmenována je po papeži Alexandru VII. (1655–1666). Od roku 1876 na ni severně navazoval Rheingauwall, nově postavený v rámci rozšíření města. Z tohoto novopruského opevnění se dochovalo již jen několik menších zbytků zdiva. Krátce před začátkem první světové války byly na této pevnostní stavbě postaveny tři vily. V tylu Bastionu Alexander stojí po něm pojmenovaná věž středověkých městských hradeb, která spočívá na římských základech. Hned vedle se nachází Alexandrova kasárna.
Bašta Alexander (Na baště) se nachází na Augustově ulici na severním konci Kästrichu. Dnes se v ní nachází nejkrásnější secesní vila v Mohuči. „Villa Musica“ je důstojným místem pro konání koncertů komorní hudby a sídlem stejnojmenné zemské nadace na podporu mladých hudebníků.
Další informace o historii Alexandrova kasárna a Bastion Alexander.
Alexandrova kasárna na Kästrichu a podzemní kasematy
Aby se odlehčilo obyvatelům a konečně se poskytl dostatečný prostor pro vojáky spolkové pevnosti v Mohuči, byly v 60. letech 19. století nově vybudovány některé kasárna. Plánovaly se proto nové kasárna na Kästrichu v týlu bastionu Alexander. V roce 1863 začaly práce, které měly být dokončeny na jaře 1865. V roce 1900 byla Alexandrova kasárna odkupena sektářským závodem C. A. Kupferberg, založeným v roce 1850. Dobře zachovalá kasárenská budova v týlu bastionu se dnes využívá jako restaurace a eventové místo. Nachází se zde také restaurace Kupferberg s velmi dobrou kuchyní a obsluhou v létě v panoramatické zahradě.
Kasematty sloužily jako ochrana před dělostřeleckou palbou a byly nedílnou součástí každé pevnostní stavby, a proto byly napojeny i na Alexandrovská kasárna a citadelu. Dnes se návštěvníkům prezentují nejen jako místa pro prohlídky s průvodcem, ale také jako vzrušující místo pro konání akcí.
Römertor (kolem roku 360/370 n. l.): Více než čtyři metry na šířku měřil průjezd bývalé římské brány. Byl postaven z kamenů zbořeného legionářského tábora. Stavební práce na novém obytném komplexu na Kästrichu odhalily v roce 1985 pozůstatky pozdně římské městské brány. Patří k nejpozdějším římským městským bránám v Německu. Silniční povrch patřil k Via praetoria, která spojovala hlavní bránu tábora, Portu praetorii, s velitelstvím. Pozůstatky římské městské brány byly začleněny do zelených ploch obytného komplexu Kupferbergterrasse.
Initiative Zitadelle Mainz e.V.
Iniciativa Zitadelle Mainz (IZM), založená v roce 2004, se zasadila o zachování a využívání citadely. Spolek sleduje své cíle neutrálně, nezávisle a veřejně prospěšně.
IZM se ve spolupráci s mnoha zájemci podařilo dosáhnout toho, že kulturní památka citadela v Mohuči a jejím okolí je opět vnímána. Ukazuje se, že hrozící chátrání zdiva je zastaveno, hradby a valy jsou obnovovány a udržovány způsobem šetrným k přírodě, čímž se stávají přístupnými a poznatelnými. Od svého založení IZM prosazuje rovnováhu mezi zájmy památkové péče a ochrany přírody.
Turistické informační centrum v Mohuči
Turistické informační centrum se stará o všechny návštěvníky Mainzu, ať už jde o jednodenní turisty, účastníky kongresů nebo obchodní cestující. Na dotazy ohledně Mainzu a jeho památek odpovídají ochotní zaměstnanci kompetentně. Ať už jde o plány města, seznamy hotelů nebo muzejní brožury, Turistické informační centrum distribuuje a zasílá informační materiály všem zájemcům.
Turistické informační centrum
Brückenturm, Rheinstraße 55
Po–Pá 10:00 – 17:00 hod.
So 10:00 – 15:00 hod.
Tel.: 06131-242888
Zemské muzeum, Große Bleiche 49-51
Út. 10:00 – 20:00
Stř.–Ne. 10:00 – 17:00
Tel.: 06131-2857-191
Mainzer Unterwelten e.V.
Neziskový spolek „Mainzer Unterwelten“ podporuje péči o památkově chráněné stavby a jejich údržbu, dokumentuje podzemní objekty a nabízí veřejné prohlídky. Veřejné prohlídky se konají každou první neděli v měsíci od dubna do září ve 14:00 a 16:00 hodin a dále poslední neděli v lednu, říjnu a listopadu v 18:00 hodin.
Gästeführerverband Mainz e.V.
Od doby, kdy se mainští průvodci v 80. letech poprvé zorganizovali, to s pěveckým spolkem šlo neustále kopcem nahoru. [Odpusťte, tato věta obsahuje nepřesnost, správný překlad následuje:] Od doby, kdy se mainští průvodci v 80. letech poprvé zorganizovali, to s jejich spolkem neustále šlo kupředu. V roce 1994, v roce založení Spolkového svazu průvodců v Německu (BVGD), se i mainský spolek dal zapsat do spolkového rejstříku. To, co kdysi začínalo s necelými 20 členy, se dnes rozrostlo v úctyhodnou skupinu více než 90 průvodců. Všichni mainští průvodci jsou školeni podle směrnic BVGD a součástí programu spolku jsou také certifikace doporučené BVGD.
Další doporučení
Již 13 let př. n. l. vznikla na soutoku Mohanu a Rýna římská vojenská základna k zajištění limes romanum a pro dobytí Germánie. Mogontiacum (latinsky pro Mainz neboli Mohuč) se zde na 500 let stalo pulzujícím římským legionářským městem s válečným přístavem, rýnským mostem a castellem. Drusův kámen, Římské divadlo a také Římsko-germánské muzeum v rezidenčním zámku svědčí o této významné epoše.
Od 3. století vznikala římská městská hradba, která byla od 9. století rozšířena na středověké městské opevnění. Roku 1163 byla na císařský trestní příkaz opět srovnána se zemí – protože obyvatelstvo Mainzu během povstání úkladně zavraždilo biskupa Arnolda von Seelenhofen. Od 13. století, kdy se situace uklidnila, byla opět vybudována a rozšířena až do výšky 5 metrů. Přibyly městské brány a věže.
Od roku 1620 bylo hlavní město Mainz přebudováno na barokní pevnost kurfiřtů. Na Jákobově vrchu (Jakobsberg) vznikla Schweickhardsburg – byla vybudována dělostřelecká postavení a šance.
Od roku 1655 nechal kurfiřt Jan Filip ze Schönbornu vybudovat citadelu na místě hradu Schweickhardsburg a rozšířit prstenec bastionů. Mezi lety 1792 a 1814 byl Mainz převážně francouzskou pohraniční a útočnou pevností s mnoha obléháními.
Roku 1793 popsal Johann Wolfgang Goethe jako očitý svědek obléhání Mainzu Pruskem, Rakouskem, Saskem, Bavorskem a Hesenskem, během něhož Francouzi po 2 měsících kapitulovali. Teprve v roce 1797 se vrátili a zůstali až do roku 1814. Během této doby pobýval Napoleon v Mainzu devětkrát.
Po předání Němcům v roce 1814 probíhalo až do roku 1866 budování pevnosti Německého spolku. Ve spojení s ostatními vyzbrojenými spolkovými pevnostmi Ulm – Rastatt – Landau a Lucemburk měla být zabráněna další francouzská invaze. Při výbuchu mohučského prachového skladiště uletěl štítový kámen budovy 500 m daleko do starého města a leží tam dodnes.
V letech 1870 až 1918 vznikla pevnost Říše Mainz s dalším obranným okruhem tvořeným více než 300 bunkry a postaveními včetně pevnostní dráhy pro zásobování. Citadela byla využívána jako tábor pro válečné zajatce. Versaillská smlouva nakonec zpečetila konec Mainzu jako pevnostního města a začalo rozsáhlé bourání, které se soustředilo především na prstenec bunkrů.
Za 2. světové války byl na citadele opět zřízen zajatecký tábor, podzemní pevnostní chodby sloužily jako protiletecké kryty. V letech 1945–1955 obsadila citadelu francouzská okupační mocnost a nechala částečně opravit zničené budovy.
Zjistěte více o historii: www.festung-mainz.de.
V Mainzi se i dnes nachází mnoho architektonických skvostů z dlouhé historie opevnění. Na tomto vývoji se podíleli slavní stavitelé, jako byl Johann Maximilian von Welsch. Za vidění stojí samozřejmě citadela se svým klasickým půdorysem, čtyřmi bastiony a bránou. Působivé jsou také porýnské brány a kaponiéry nebo brána Gautor.
Velitelská budova na citadele
Směrem k městu se tyčí budova velitelství postavená nad západním vstupem. Byla postavená v roce 1696 za mohučského kurfiřta Lothara Franze von Schönborn a sloužila jako úřadovna příslušného velitele pevnosti. Budova se skládá ze tří křídel a stejného počtu patrem. Mezi křídly se nachází velká terasa. Červenobíle natřenou budovu korunuje „mansardová střechav“ – vůbec první v Mohuči. V roce 1833 sice přibylo ještě jedno patro navíc, čímž byla mansardová střecha zničena, ale francouzská okupační moc ji po 2. světové válce nechala uvést do původního stavu.
Pod budovou velitelství se nachází brána postavená kolem roku 1660, kterou dnes většina návštěvníků vstupuje do citadely. Dříve vedla přímo pod hradbou, při stavbě budovy velitelství do ní byla začleněna. Směrem k městu stojí barokní brána, kterou navrhl italský architekt Antonio Petrini. Její zvláštností byly vyčnívající pískovcové kvádry, které měly zvýraznit charakter obranné stavby, a hrůzu namlouvající „kamenná grimasa“. Nahoře v typanovém poli drží dva lvi erb kurfiřta Johanna Philippa von Schönborn, stavebníka citadely. Ve čtyřech polích zobrazuje dvojité mohučské kolo, hrábě Vévodství franckého a vlajku diecéze Würzburg. Těmto oblastem Johann Philipp kolem roku 1660 vládl. Uprostřed se jako srdcový štít třpytí rodový erb Johanna Philippa von Schönborn: lev kráčející přes francké hrábě. Schönbornský lev má mimochodem při bližším pohledu dva ocasní výběžky. Pro tomu tak je, zůstává doposud nevyjasněno.
Na dříve přítomnou zúženou mostní konstrukci upomínají vodicí kladky vlevo a vpravo od lomeného oblouku. Když návštěvník vstoupí do průjezdu brány, ihned si všimne podivného lomu: ten umožňoval vzít pronikajícího nepřítele čelně do křížové palby a nejenom z boku, jak by tomu bylo v případě rovné chodby. Mříž spadávající seshora a otvor, kterým bylo možné na útočníky házet smetí, sloužily jako dodatečné zajištění. Svou funkci však ztratily, když byla nad branou vztyčena velitelova budova.
Im Tordurchgang findet man auch zwei Steine mit Inschriften. Beide wurden wohl erst nachträglich an diese Stelle versetzt. Der kleinere Stein benennt den Erbauer und ersten Burgvogt der Zitadelle: Adolph von Waldenburg. Der größere Stein trägt das Wappen des Kurfürsten Georg Friedrich v. Greiffenklau zu Vollrads (rechts) – unter dem 1629 die Schweickhardtsburg fertig gestellt wurde – und das Wappen des Mainzer Domkapitels (links).
Gautor
Die Gaupforte war im mittelalterlichen Mainz neben dem Münstertor die wichtigste Verbindung von der Stadt ins Umland. Das Wort „Gau“ kommt aus dem Mittelhochdeutschen und heißt soviel wie „Land“ oder „Gegend“. Die mittelalterliche Gaupforte bestand genau genommen aus drei Pforten: der inneren, mittleren und äußeren Gaupforte. Während sich über der mittleren Pforte der Brückenturm erhob, wurde die äußere Gaupforte durch den Martinsturm gesichert. Zwischen innerer und äußerer Pforte lagen rund 150 Meter.
Bereits 1462 während der Stiftsfehde errang die Gaupforte traurige Berühmtheit: gerade an dieser, vermeintlich am besten gesicherten Stelle der mittelalterlichen Stadtbefestigung, gelang den Truppen Adolfs II. von Nassau der Durchbruch. Damit wurde nicht nur die Fehde zwischen ihm und Dieter von Isenburg beendet, sondern auch die rund 200jährige Geschichte der „freien“ Stadt Mainz.
Während der Schwedenzeit (1631-36) wurde das Gautor mit einem Erdwall umgeben. Im Zuge der Errichtung des bastionären Festungsrings um Mainz in den 1650er Jahren unter Kurfürst Johann Philipp von Schönborn wurde ein gemauerter Querwall mit einer Durchfahrt anstelle der Gaupforten angelegt. Diese Durchfahrt war sowohl zur Stadt, als auch zum Land hin mit einer Fassade versehen. Die erhalten gebliebene äußere Gautorfassade weist römisch-barocke Stilmerkmale auf. Im Giebel des Tores ist der heilige Martin mit zwei Bettlern (seit 2002 eine Kopie) zu sehen. Vor dem Tor war eine große steinerne Brücke angelegt, die den Festungsgraben überwand.
Die innere und mittlere Gaupforte mussten dem neuen Gautor weichen. Das äußere Gautor mit dem Martinsturm blieb allerdings innerhalb der Bastion Martin, die sich nördlich an das Gautor anschloss, bestehen – bis am Nachmittag des 18. Novembers 1857 ein benachbartes Pulvermagazin explodierte.
1896 wurden Gautor und Festungswall niedergelegt und der davor befindliche Graben zugeschüttet. Nur die heftigen Proteste der Mainzer Bevölkerung bewahrten das Gautor vor seiner Zerstörung. Bis es allerdings wieder in die Nähe seines ursprünglichen Standortes gelangte, sollten gut hundert Jahre vergehen. Erst 1998 wurde die Fassade des Gautores nahe ihrem ursprünglichen Standort – am Eingang zur Gaugasse – aufgestellt.
Der Grünbestand der Zitadelle Mainz ist eine der artenreichsten Flächen im bebauten Bereich von Mainz. Er ist vor allem in ökologischer Sicht bedeutsam: Im Bereich der Zitadelle kommen über 450 Tier- und Pflanzenarten vor, wovon 66 Arten auf den Roten Listen der Bundesrepublik Deutschland und des Landes Rheinland-Pfalz stehen. Als grüne Lunge führt der Geschützte Landschaftsbestandteil Zitadelle der Innenstadt frische Luft zu.
Die Flora und Fauna, die sich über Jahrzehnte auf Teilen der Zitadelle entwickelt hat, ist heute von unschätzbarem Wert: 447 Tier- und Pflanzenarten, darunter Vögel, Fledermäuse und Wildbienen leben hier. 66 Arten davon befinden sich sogar auf der Roten Liste, zum Beispiel Braunes Langohr, Langhornbiene, Zwerghirschkäfer, Eibe und Flockige Königskerze. Insbesondere die Vogelwelt weist eine bemerkenswerte Artenzahl und zum Teil hohe Brutdichten auf, die auf den naturbelassenen Gehölzbestand, das vermeintliche „Gestrüpp“ zurückzuführen sind. 44 Vogelarten wurden hier schon beobachtet, zum Beispiel Mönchsgrasmücke, Klappergrasmücke, Singdrossel, Trauerschnäpper, Distelfink, Bluthänfling, Rotkehlchen, Buntspecht und Grünspecht. Besonders gerne nisten die Vögel in den Brombeerhecken, die Schutz vor Feinden bieten und reich verzweigt sind. Deren hohle Stängel dienen auch den Wildbienen als ganzjähriger Lebensraum.
Von sogar bundesweiter Bedeutung sind die Mauern der Zitadelle. Hier wurden über 170 Arten von Stechimmen wie z. B. Grabwespen und Wildbienen gefunden. Diese sind auf kleine Hohlräume in den Mauern als Niststätten (Legeröhren) angewiesen. Als Nahrung dienen ihnen andere an der Mauer lebende Insekten sowie vor allem der Bewuchs der Mauer mit Blütenpflanzen. Diese krautigen Pflanzen wie z. B. Glockenblumen schädigen die Mauer nicht. Mauerschädigende Gehölze dürfen selbstverständlich ausgebaut werden. Das Besondere ist auch das Alter der Zitadellenmauern, d. h. es handelt sich hier um seit Jahrhunderten ungestörte Lebensräume, die neben der Artenvielfalt vermutlich auch uralte Populationen und genetische Reservoirs der Arten beinhalten.
Die Mauern der Zitadelle zählen außerdem zu den landesweit bedeutendsten Moos-Biotopen. Das Efeu schützt die Mauern an vielen Stellen vor der Verwitterung. Es ist immergrün und bietet der Tierwelt ganzjährig Deckung. Anders als andere Pflanzen blüht es später (ab September) und fruchtet früher und ist gerade in dieser sonst nahrungsarmen Zeit wertvoll. Die Efeu-Seidenbiene ist zur Aufzucht ihrer Brut ausschließlich auf Efeu-Pollen spezialisiert.
In den unterirdischen Gängen und Kasematten befinden sich Fledermäuse wie das Braune Langohr und die Wasserfledermaus. Andere Arten gesellen sich abends zur Jagd dazu. Sie fliegen z. B. den Bewuchs der Mauern ab und erbeuten Insekten, die durch die Blüten angelockt werden.
Für Ihre Bewohner sind das Grün und die Mauern der Zitadelle unersetzliche Lebensräume, die so im weiten Umfeld nicht mehr zur Verfügung stehen. Bei einem Verlust können ganze Lebensgemeinschaften zusammenbrechen. Zudem dient der Grünbestand der Zitadelle als grüne Lunge der Innenstadt. Diese ist baulich von den Frischluftschneisen des Umlandes abgeriegelt. Das Zitadellengrün filtert die Luft und kühlt und befeuchtet das trocken-heiße Stadtklima bis in die Siedlungsbereiche hinein. Im Sommer kann man den erfrischenden Luftstrom aus dem Zitadellengraben spüren. Die hohe Wertigkeit des Zitadellengrüns führte 1986 zur Ausweisung des Grabens und eines Teils der Wälle als Geschützter Landschaftsbestandteil (GLB) nach § 29 Bundesnaturschutzgesetz.
Pilotprojekt „Ökologische Mauersanierung Zitadelle Mainz“ und Gesamtkonzept Zitadelle
Grundsätzlich ist ein Miteinander von Naturschutz und Denkmalschutz möglich. Hierfür bietet das Zitadellenareal mit einer Fläche von rund 10 Hektar und einer Mauerlänge von rund zwei Kilometern genügend Platz. Es kann Bereiche mit dem Schwerpunkt Naturschutz (zum Beispiel Zitadellengraben), dem Schwerpunkt Denkmalschutz (zum Beispiel Kommandantenbau und Vorfeld) und Kombinationen von Natur- und Denkmalschutz geben (zum Beispiel Glockenblumenbewuchs der Mauern, Grünbestand mit Sichtachse auf den Dom).
Wo das Mauerwerk der Sanierung bedarf, kann es Natur schonend erneuert werden. Im Rahmen des von der Deutschen Bundesstiftung Umwelt geförderten Projekts „Ökologische Mauersanierung Zitadelle Mainz“ (2006-2009) wurde in Zusammenarbeit von behördlichen und ehrenamtlichen Vertretern des Natur- und Denkmalschutz ein Leitfaden erarbeitet, der sowohl denkmalpflegerische als auch ökologische Aspekte berücksichtigt, so beispielsweise die Brutzeiten der Vögel oder den Erhalt von unbedenklichem Bewuchs.
Events in der Zitadelle Mainz
Die Zitadelle Mainz ist seit langer Zeit ein beliebter Standort für verschiedenste Veranstaltungen. Informieren Sie sich über anstehende Events auf dem Gelände der Zitadelle im Eventkalender des Zitadelle Mainz e.V., z. B.:
FORTE CULTURA Gästeführungen in der Zitadelle Mainz
Víno, ženy a zpěv (příběhy)
Prohlídka s průvodcem FORTE CULTURA: Mohučská citadela (DE); Mezi Drususovým kamenem, Jakubským klášterem a Schweickhardsburgem, jakož i podzemními chodbami a protileteckými kryty mohučské citadely vypráví Julchen o historii a vínu, samozřejmě včetně několika vybraných ochutnávek.
Římané, lupiči, revolucionáři
Prohlídka s průvodcem FORTE CULTURA: Citadela Mainz (DE); Julchen, milenka Schinderhanneše, vás provede citadelou v Mohuči 2000 lety dějin města a pevnosti. Svým typickým „rýensko-hesenském“ nářečí přitom bude vyprávět i o svém milenci. Dozví se tak napínavé podrobnosti o bájném loupežníkovi, takříkajíc z první ruky.
FORTE CULTURA Reiseempfehlungen mit der Festung Mainz
Pevnosti Německého spolku
Kontakt
Initiative Zitadelle Mainz e.V.
Zitadelle Mainz, Am 87er Denkmal
55131 Mainz
www.zitadelle-mainz.de/kontakt/
Pokud toto vidíte po úplném načtení stránky, chybí soubory LeafletJS.
Tourismuspartner der Festungsstadt Mainz
Deutsch 
English (UK) 
Français 
Italiano 
Polski 
Español 
Čeština 
Napsat komentář