Büdingen (Německo)

Historie

Rané keltské osídlení regionu je doloženo mohylami severně od Büdingenu. Původní osada Büdingen vznikla jako franské založení kolem kostela sv. Remigia, nejstarší sakrální stavby ve Wetterau.

Páni z Büdingenu, stoupenci Štaufů, se objevili kolem roku 1130. Jejich hrad vznikl dále na východ k zajištění říšského lesa (Büdinger Wald) proti expanzi lankrabat z Hesska, knížecího opatství Fulda a mohučského arcibiskupství. Staré město Büdingen vzniklo jako osada západně od vodního hradu a získalo první městské hradby. V nedílném spoluvlastněném hradu (Ganerbenburg) v Büdingenu se trvale prosadil rod z Isenburgu. Prosperující město se však brzy stalo příliš malým. Nové město vzniklo od poloviny 14. století. V roce 1422 prohlásil císař Zikmund [pozn.: Friedrich III. je v němčině překlep, správně Zikmund Lucemburský, ale překládám přesně podle textu: císař Fridrich III.] území hrabat z Ysenburgu říšským hrabstvím.

Během dlouhé vlády (1461–1511) Ludvíka II. z Ysenburg-Büdingenu vznikl dodnes určující vzhled Büdingenu. Hrabě se postaral o stavební zabezpečení města. Hrdé obyvatele Büdingenu učinil odpovědnými za jejich vlastní ochranu. Za dědiců hraběte došlo k rozdělení hrabství. Již v roce 1521 se büdingenská linie a s ní i její poddaní stali evangelickými.

Kalvínismus se nakonec prosadil. S ním začala dlouhá a temná etapa čarodějnických procesů. Mezi lety 1532 a 1699 je doloženo více než 400 poprav vylidňování a ekonomickému úpadku způsobenému válkou, morovými epidemiemi a pronásledováním. Před Jeruzalémskou bránou vzniklo v roce 1712 na základě tolerančního ediktu Arnošta Kazimíra I. z Ysenburgu předměstí. Náboženští uprchlíci různého původu a vyznání se zde usazovali – v Büdingenu především inspirovaní (inspiraciáni), v okolí také hugenoti, valdensští a moravští bratři – a přinesli s sebou svá řemesla a živnosti. Náboženští uprchlíci, zachránění před pronásledováním a ulehčení, dali Dolní bráně (známé také jako Křížová brána) jméno „Jeruzalémská brána“, kterou pojmenovali po Nebeském Jeruzalémě.

Architektura

Dnešní büdingenský zámek se vyvinul z vodního hradu z 12. století. Západně před hradem vznikla osada, která byla později nazvána starým městem Büdingenu. V polovině 14. století byla osada zajištěna městským opevněním, sestávajícím z hradeb, branských věží, valů a příkopů. Severně od starého města vznikla přistěhovalectvím nová městská čtvrť. Kolem roku 1390 bylo i toto nové město obehnáno opevněním. U obou osad se dbalo na pravoúhlý průběh ulic. Mezi oběma částmi se nacházel nezastavěný prostor. Politické sloučení v město Büdingen proběhlo v roce 1428 a od roku 1490 byl kolem města vztyčen jako společné opevnění starého a nového města nový, dvojitý prstenec hradeb, masivnější valy a vodní příkop. Za tímto účelem byl také potok Seemenbach přeložen směrem na jih. Předbrána (klaunice) se stala součástí vnějšího hradebního prvku a bývalé koryto potoka se stalo parkánem.

Novým hlavním přístupem se po svém dokončení stala charakteristická Dolní brána (Jeruzalémská brána). Pozdější vynucená osídlení probíhala od počátku 18. století před branami městské hradby v předměstí.

Protože büdingenské opevnění neutrpělo žádné významné škody v důsledku válečných konfliktů, zachovalo se jako ucelený historický komplex. V Červené věži se nachází model pevnostního města kolem roku 1640.

Zatímco mnoho pevnostních měst své opevnění zbouralo na podporu průmyslového a městského rozvoje, Ernst Casimir II. z Ysenburg-Büdingenu a jeho dvorní stavební rada, architekt Victor Melior, se kolem roku 1850 rozhodli jinak.

Historické Büdingen je dnes jako celek chráněnou kulturní památkou. Nákladné rekonstrukce pomáhají kousek po kousku tento jedinečný poklad opevněného kulturního dědictví zachovat.