Stanice FORTE CULTURA: Bavorská zemská pevnost Ingolstadt (DE)

Die Schanz – Großfestungssystem an der Donau

Objevte historii pevnosti a modernitu ve městě transformace

Ingolstadt zaujme svou architektonickou velkolepostí a bohatou historií. Zdejší královská bavorská zemská pevnost, opevňovaná od 13. století a neustále rozšiřovaná, nastavila v 19. století nová měřítka jako tehdy nejmodernější polygonální opevnění. Dva prstence opevnění s více než 30 vnějšími pevnůstkami tvoří předsunuté bariéry systému velkého pevnostního komplexu.

Navštivte Bavorské armádní muzeum v pozdně středověkém Novém zámku, bývalé citadele zemské pevnosti. Nebo se projděte podél středověkých a novověkých městských hradeb a vychutnejte si mnoho vycházkových tras v Glacis nebo u Künettegrabu. Přejděte také na jižní stranu Dunaje a prozkoumejte klasicistní Reduit Tilly, jádro předmostí s oběma bočními bateriemi a Klenzeparkem.

Objevte s FORTE CULTURA Ingolstadt, Město transformace, kde se historie pevností a moderna snoubí fascinujícím způsobem.

Informační leták FORTE CULTURA Pevnostní systém Ingolstadt

Ingolstadt byl systém velkých pevností, sestávající z městského opevnění a dvou prstenců vnějších pevností.

Nový zámek s Bavorským armádním muzeem

Přímo na náměstí Paradeplatz se nachází Nový zámek, někdejší vévodská rezidence v Ingolstadtu. Tento stavební komplex, historicky nazývaný též „Neuveste“, tvořil se svým mohutným opevněním a příkopy kdysi jak reprezentativní, tak z hlediska obrany důležitý bod na jihu Ingolstadtu. Dnes je sídlem Bavorského armádního muzea, jednoho z velkých vojensko-historických muzeí v Evropě.

Navštivte zajímavé výstavy a četné akce v historických kulisách.

Prředmostí s Redutou Tilly a bočními bateriemi Triva a Baur v Klenzeparku

Působivé Reduit Tilly bylo postaveno v letech 1828–41 za krále Ludvíka I. v klasicistním slohu podle návrhu Lea von Klenze a tvoří hlavní část předmostí na jižním břehu Dunaje. Také Tillyveste nazývané, je dnes jako „Muzeum první světové války“ dalším pobočným místem Bavorského armádního muzea. Architekt Leo von Klenze je také, podle něhož je pojmenován dnešní Klenzepark, který zahrnuje celý soubor předmostí.

Sem patří také věže Triva a Baur, dvě oválné boční baterie předmostí. Ve věži Triva sídlí Bavorské policejní muzeum, které je rovněž součástí Bavorského armádního muzea. Do pevnostních klenbu boční baterie dnes lákají restaurace a pivní zahrádka. Umělecké výstavy se občas konají v cvičišti. O relaxaci se stará velké hřiště a pestrý zahradní a parkový komplex.

Středověké městské opevnění

Středověká městská hradba, 3 kilometry dlouhá, dnes omítnutá cihlová zeď s 87 půlkruhovými věžemi a obrannými bránami, byla vybudována od 14. století a dokončena byla do začátku 15. století. Zůstala téměř kompletně zachována a lze ji nalézt na mnoha místech starého města. Obzvláště pozoruhodná je impozantní Křížová brána (1385), věž Münzbergturm (kolem roku 1400) a Kapesní věž (Taschenturm, kolem roku 1390).

Když člověk přejde zámecké nádvoří a projde starou Feldkirchnerovou branou z roku 1368, dostane se přes lávku k Ženskému mlýnu, který byl kdysi důležitý pro zajištění bezpečných dodávek mouky pro pevnost Nového zámku, protože se dalo skladovat pouze obilí.

Harderbastei

Harderbastei pochází z roku 1539 a nachází se na severu historického centra Ingolstadtu. Dříve se zde nacházel středověký průchod hradbami do města, který byl z strategických důvodů uzavřen novou bastionou. V roce 1800 byla bastiona na Napoleonův rozkaz srovnána se zemí, přístup do města však nebyl obnoven.

Dnes se zde nachází Městská galerie s Umělecká škola pro děti a mládež a poboček profesního sdružení výtvarných umělců. Spolek Kunst und Kulturbastei e.V. nabízí pestrou škálu workshopů pro děti, mládež i dospělé.

Kavalír Hepp s Novou Věžní bránou

Pevnostní stavba, vybudovaná v letech 1838 až 1843, je pojmenována po majorovi bavorské armády Kasparu von Heppovi (1758–1806). Před kavalírem se nachází Vnější Křížová brána (Äußeres Kreuztor), reprezentativní brána tohoto pevnostního úseku.

Dnes se zde nachází Centrum městské historie Ingolstadt s městským muzeem. Ve více než 50 výstavních sálech se zde ukazuje regionální vývoj od osídlení v době kamenné, přes středověk, období rezidenční, válečná a univerzitní a napínavý vývoj města a pevnosti až do 20. století.

Láká to dál Muzeum hraček jako „Interaktivní dětské muzeum“ do kavalíru Hepp. Také Městský archiv a Vědecká knihovna najdou své místo v rozlehlé pevnostní stavbě.

Schutterhof

Jako součást klasicistního opevnění sloužil Schutterhof kdysi jako vojenská plavecká škola. Zde byla říčka Schutter svedena do města, což platilo za slabé místo. Místo bylo opevněno tak, že pronikající nepřátele bylo možné ostřelovat ze čtyř stran.

Pevnost byla oživena vyhlášená pivní zahrádka s místními specialitami a knížecím pivem. Bezbariérový a s velkým množstvím prostoru je Schutterhof velmi přátelský k rodinám. K oslavám např. lákají také klenby Schutterhofu Rytířská lahodná chuťka v historických oděvech.

Scherbelberg

Scherbelberg je asi 25 metrů vysoká hora suti, která byla nasypána ve 30. letech 20. století z trosek zemské pevnosti po první světové válce. Z hory je pěkný výhled na část starého města.

Pod Scherbelbergem se dochovaly pevnostní stavby, které byly za druhé světové války využívány jako protiletecké kryty až pro 300 lidí. Dnes jsou na vyžádání k dispozici prohlídky s průvodcem.

Pevnost Prinz Karl (pevnost VI)

Pevnost Prinz Karl se nachází na severovýchodě města a je jedinou, z velké části zachovalou pevností vnějšího pevnostního okruhu vzniklého od roku 1875. Pevnost byla vybudována jako takzvaná „Biehlerova pevnost“, což bylo pruské typizované obranné dílo z konce 19. století.

Vzhledem k pokračujícímu vývoji dělostřelectva bylo fort již v letech 1889/90 rozsahlé zesíleno. Dnes se zde nachází pyrotechnická služba Ingolstadt. Pravidelné prohlídky probíhají v letních měsících prostřednictvím Bavorské armádní muzeum a ten Spolek přátel bavorské zemské pevnosti Ingolstadt nabízeno.

Koupaliště Ingolstadt

Venkovní koupaliště Ingolstadt se nachází uprostřed městského opevnění z první poloviny 19. století. Mnoho cihlových zdí dodává koupališti jedinečný charakter, takže je zcela oprávněně označováno za jedno z nejkrásnějších koupališť pod širým nebem v Bavorsku. Obzvláště vydařená je integrace dvou bazénů a hřiště na plážový volejbal před a uvnitř hradebních zdí. V bezprostřední blízkosti se nachází kopec Scherblberg a pivní zahrádka Schutterhof.

Kap94

V kaponiéře pevnostního úseku fronte Preysing, baterie 94, se dnes nachází mimořádně aktivní kulturní spolek, který budovu provozuje jako Kap94. Pravidelně se zde konají koncerty, čtení, poetry slam a mnoho dalšího. Za zmínku stojí zejména to, že střecha obranného objektu se využívá také při akcích, což je zejména za vlažných letních nocí skvělý tip!

Rechbergova fronta

Oblast úseku Rechberg na východě historického jádra patří k nejlépe zachovaným částem městského opevnění, které představuje první ze tří obranných okruhů města. Slavnostní položení základního kamene na severním břehu Dunaje se zde konalo v roce 1834. Dochovala se kaponnéra, hlavní val s pěší galerií, traverzová budova, strážnice, dělostřelecká remíza, městská brána „Druhá nová feldkirchnská brána“, kavalíry Heydeck a Elbracht, pravá část kontragardy, redut, systém kontramin a rovněž glacis s prsní zídkou. Části těchto objektů, které byly např. za druhé světové války využívány jako protiletecké kryty a poté jako ubytování pro uprchlíky z bývalých německých východních území, je možné si prohlédnout v rámci speciálních prohlídek.

Zájemčovské skupiny si mohou vyžádat speciální prohlídky prostřednictvím sponzorského spolku bavorské zemské pevnosti Ingolstadt.

Obranný Ingolstadt – Impozantní svědectví bavorské zemské pevnosti

Město Ingolstadt nabízí řadu prohlídek a exkurzí zaměřených na historii zemské pevnosti. Objevte Ingolstadt z nevšedních úhlů pohledu během městských a tematických prohlídek, jako jsou:

  • Pevnost Ingolstadt – Bavorská zemská pevnost,
  • Předmostí Rechberg,
  • Scherbelbergbunker,
  • Z kopce sutžin do Schutterhofu,
  • Pevnost Ingolstadt – Stavební kameny zemské pevnosti – Cyklistický výlet,
  • Prohlídka pevnosti od ženy k ženě a mnoho dalšího.

Kontaktní osobou pro veřejné i soukromé prohlídky je Turistické informační centrumMoritzstraße 19, 85049 Ingolstadt, Telefon: +49 (0)841/305-3030

Prohlídka pevnosti

Prohlídku ingolstadtského pevnostního okruhu lze absolvovat kdykoli individuálně. Příslušný skládaný plán je k dispozici v Turistické informační centrum dostupné.


Moritzstraße 19
85049 Ingolstadt
Telefon: +49 (0)841/305-3030

Plán pevnosti Ingolstadt, ©Förderverein Bayerische Landesfestung Ingolstadt e.V.

Historie

Ingolstadt byl díky své poloze na Dunaji již v pračasy a později v římské době důležitou křižovatkou dálkových cest. První zmínka o Ingolstadtu se nachází v listině Karla Velikého z roku 806. Kolem roku 1270 měl Ingolstadt prokazatelně městské hradby, z nichž Starý zámek (dnes nazývaný Herzogskasten) dosud existuje a slouží jako městská knihovna.

Kvůli rozdělení Bavorska na dvě vévodství se Ingolstadt stal v roce 1392 hlavním a rezidenčním městem vévodství Bavorsko-Ingolstadt (1392–1447). Výstavba druhého středověkého městského opevnění, započatá již v roce 1368, byla dokončena do roku 1430. Městská hradba obsahovala 87 polokruhových věží, kvůli čemuž Ingolstadt získal přezdívku „sto-věžatý“.

V roce 1472 byla v Ingolstadtu založena první univerzita v Bavorsku, která se později profilovala jako centrum protireformace. Ingolstadt byl navíc významným obchodním centrem se solí, vínem a pivem.

1537 wurde Ingolstadt zur bayerischen Landesfestung Ingolstadt und von 1539 bis 1565 als bastionierte Renaissancefestung ausgebaut. Dadurch erhielt sie den Beinamen „Die Schanz“.

Bereits 1546 kam es im Schmalkaldischen Krieg zwischen den Truppen des Schmalkaldischen Bundes und den kaiserlichen Truppen Karls V. vor den Stadttoren Ingolstadts zu einer zweiwöchigen Auseinandersetzung, jedoch ohne größere Konsequenzen.

Im Dreißigjährigen Krieg beschoss Gustav II. Adolf von Schweden Ingolstadt von Süden her. Er brach den Versuch, die Stadt einzunehmen jedoch nach einer Woche nach hohen Verlusten ab. Ob die Tatsache, dass ihm sein Pferd während eines Erkundungsritts sogar förmlich „unter dem Hintern“ weggeschossen wurde, dazu beitrug ist bis heute umstritten. Nach dem Abzug der Schweden wurde das Tier in die Stadt geholt und präpariert. Der „Schwedenschimmel“ ist heute im Stadtmuseum zu sehen und gilt als das älteste erhaltene Tierpräparat Europas.

Im Spanischen Erbfolgekrieg wurde Ingolstadt 1704 erneut ohne Erfolg belagert. Allerdings wurde die Festung im Rahmen des Vertrags von Ilbesheim übergeben und blieb bis 1715 unter Verwaltung der kaiserlichen Truppen.

1799 besetzten napoleonische Truppen die Festung Ingolstadt. Die Universität wurde nach Landshut verlegt und die Schleifung der Festung veranlasst.

Bereits 1806 beschloss man den Wiederaufbau, er konnte jedoch aus Geldmangel erst ab 1828 umgesetzt werden. Die Königlich Bayerische Hauptlandesfestung wurde das größte und teuerste Bauprojekt in der Regierungszeit König Ludwig I. Die klassizistische Festung beherbergte 1861 rund 12.750 Soldaten der Bayerischen Armee – gegenüber etwa 7.000 Ingolstädter Bürgern.

Ab 1866 wurde der Vorwerkgürtel (mittlerer Ring) um die Stadt errichtet, ab 1875 folgte der äußere Fortgürtel.
Der Festungsbau stärkte die Verkehrsinfrastruktur: 1867 erfolgte der Bahnanschluss, Betriebe wie die „Königlich Bayerische Geschütz- und Geschoßgießerei“ sorgten für wirtschaftlichen Aufschwung.

Während des Ersten Weltkriegs war Ingolstadt zeitweise mit über 40.000 Soldaten belegt, die Festungsbauten wurden als Kriegsgefangenenlager genutzt und zwei Reservelazarette in der Stadt eingerichtet.

1937 wurde der Stadt der Status als Festung aberkannt. Bis 1938 vertrieb man die etwa 100 jüdischen Bewohner. 1944 wurde das Fort VIII (Manching) zum Wehrmachtsgefängnis, in welchem bis Kriegsende 76 Wehrmachtsangehörige wegen Wehrkraftzersetzung bzw. Fahnenflucht hingerichtet wurden. Ab Januar 1945 wurde die Stadt Ziel von alliierten Bombenangriffen.

Nach dem Krieg richtete man in den Festungsanlagen Notunterkünfte für Flüchtlinge ein. Ab Mitte der 1950er Jahre wurde die Pionierkaserne auf der Schanz als Bundeswehrkaserne errichtet: Heute ist dort die Pionierschule, die Fachschule des Heeres für Bautechnik und das Zentrum für Bauwesen sowie das Gebirgspionierbataillon 8 untergebracht.

Architektura

Die erste und älteste Stadtmauer wurde im 13. Jahrhundert errichtet und bestand aus einem Rechteck mit 4 Ecktürmen. Das Alte Schloss – heute Herzogskasten genannt – war Teil der Befestigungsanlage und ist heute das einzige Überbleibsel dieser ersten mittelalterlichen Stadtbefestigung.

Von 1368 bis 1430 wurde die zweite mittelalterliche Stadtumwallung errichtet. Eine 6-8 Meter hohe Stadtmauer sowie 87 halbrunde Türme im Abstand von etwa 30 Metern sicherten die Stadt und brachten ihr den Beinamen „die Hundertürmige“ ein (lat. ad centum turres). Sie ist nahezu erhalten geblieben, sehenswert sind das Kreuztor, der Münzbergturm und das alte Feldkirchner Tor.

1539 wurde der Grundstein für den Bau der ersten bayerischen Landesfestung gelegt. Bis 1565 entstand unter Herzog Wilhelm IV. eine bastionierte Renaissancefestung beiderseits der Donau, geplant durch Reinhard Graf Solms zu Münzenberg und ausgeführt durch Festungsbaumeister Georg Stern. Dabei wurde auch das Neue Schloss mit Basteien und weiteren Gräben befestigt.

Unter Festungsbaumeister Christoph Heidemann fanden im 17. Jahrhundert weitere Verstärkungen statt. Er ließ die innere Grabenwand erhöhen und setzte detachierte Bastionen, meist in Form einer Lünette, vor die vorhandenen Bastionen. Zudem wurden drei zusätzliche Bastionen errichtet und das als Schwachpunkt eingeschätzte Hardertor geschlossen.

Nach der Schleifung der Festung durch napoleonische Truppen kam es ab 1828 zum Wiederaufbau als klassizistische Polygonalfestung sowie zwei Fortgürteln (ab 1866 und ab 1875). Dadurch wurde Ingolstadt zur „Festung ersten Ranges“, die ausreichend Platz für die bayerische Armee zur Vorbereitung von Feldzügen bzw. ausreichend Deckung und Lagerplatz nach erfolgten Feldzügen bot. Zusätzlich zu den reinen Verteidigungsbauten wurden von den Militärbehörden auch zahlreiche Versorgungs- und Wohnbauten errichtet, wodurch sich Ingolstadt zur industriellen „Waffenkammer“ des Königreichs Bayern entwickelte, mit Pulverfabrik, Geschoss- und Munitionsfabrik. Sie war nach Spandau zu dieser Zeit der zweitgrößte Rüstungsstandort im Deutschen Reich.

Schließlich wurde der Landesfestung Ingolstadt bei einer Kriegsbesatzung von 30.000 Mann und einem Bestand von 400 Geschützen eine hohe Widerstandskraft beigemessen und man rechnete mit keinem Gegner, der für einen förmlichen Angriff stark genug sei.

Nach dem Zweiten Weltkrieg wurden alle Anlagen des äußeren Fortgürtels gesprengt, mit Ausnahme des Forts Prinz Karl (Fort VI) bei Katharinenberg bei Großmehring. Auf den Trümmergrundstücken finden sich aber teilweise noch erhebliche Reste und auch auf Luftbildern sind die Umrisse meist noch gut zu erkennen.

Ausführliche Beschreibungen der Bauabschnitte und Entwicklungsphasen der Landesfestung finden Sie auf den Internetseiten des Förderverein Bayerische Landesfestung Ingolstadt e.V. unter www.www.festungingolstadt.de.

Ingolstadt verfügt über zahlreiche Parks, ausgedehnte Grünanlagen und Wälder. Am prägendsten ist das Glacis, das Vorfeld des ehemaligen Festungsgürtels rund um die eigentliche Innenstadt. Im 19. Jahrhundert wurde das Glacis als Teil der Landesfestung als freies, grasbewachsenes Schussfeld vor den Festungsanlagen angelegt. Der 100 Hektar große Grüngürtel umschließt die Altstadt mit Wald-, Wiesen- und Wasserflächen. Angreifer fanden hier keine Deckung. Heute genießen Ingolstädter und Besucher gleichermaßen eine grüne Oase, die Harmonie zwischen Natur und historischen Festungswerken ausstrahlt. Weitläufige Fuß- und Radwege erschließen den idyllischen Naturgürtel.

Inmitten der prächtigen Festungsanlagen des Brückenkopfes befindet sich der Klenzepark, anlässlich der Landesgartenschau 1992 mit Wiesen, Alleen, Wasserspielen, einem Rosengarten, Staudenflächen und einem Pflanzenlabyrinth angelegt. Kinder begeistert der Spielpark Fort Peyerl. Auch ein Biergarten und die Gärten der Sinne locken in den Klenzepark der zudem Schauplatz hochkarätiger Open-Air-Veranstaltungen ist.

Größter Wald in Ingolstadt ist der Auwald (Schüttel) am nördlichen und südlichen Donauufer. Es ist eines der größten durchgängig erhaltenen Auwaldstücke in Deutschland. Der Auwald dient als Naturreservat mit in der Region zum Teil einzigartiger Vegetation und Tiervorkommen, zudem als grüne Lunge und (naturnahes) Naherholungsgebiet.

Entlang der Donau finden sich weitere Natur- und Erholungsflächen sowie ein Biotoperlebnispfad in drei Abschnitten
(www ingolstadt.de/biotoperlebnispfad).


Eventhighlights in der Festungsstadt Ingolstadt

  • APRIL / MAI: Fest zum Reinen Bier 1516, Wissenschaftskongress „WIKOIN“ (alle 2 Jahre)
  • JUNI / JULI: Afrikafest, Festungstag, Audi Sommerkonzerte, Bürgerfest, Fest der Kulturen
  • AUGUST / SEPTEMBER: Weinfest im Schutterhof, Kino Open Air im Turm Baur, Brauchtumsreihe kultURIG
  • NOVEMBER / DEZEMBER: Christkindlmarkt

Entdecken Sie bei zahlreichen Events die vielseitige Erlebniswelt der Festungsstadt Ingolstadt. Konzerte, Festivals, Ausstellungen, Vorträge, Kinder- und Familienfeste, Märkte, u.v.m. finden Sie auf Ingolstadt.live unter Eventkalender. Daneben bieten unsere Stadt- und Themenführungen viele Möglichkeiten, in die Geschichte einzutauchen.


Mapa cestovatelů se načítá…
Pokud toto vidíte po úplném načtení stránky, chybí soubory LeafletJS.


Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *