Cochem (Německo)

Historie bunkru Bundesbanky v Cochemu

V letech 1964 až 1988 byl bunker využíván Spolkovou bankou (Bundesbank) k uložení náhradní série bankovek BBk II. Toto využití bylo v roce 1988 ukončeno a celé uskladněné peníze, které nebyly nikdy potřeba, byly skartovány. Bunker poté zůstal prázdný. V roce 1994 koupila bunker Cochemer Volksbank a v jeho části zřídila bezpečnostní schránky pro uložení peněz svých klientů v bezpečí před povodněmi. I toto využití bylo ukončeno a v roce 2014 koupil zařízení podnikatelský pár ze sousední obce a po rozsáhlé restauraci ho přeměnil na muzeum. Oba maskovací domy (do roku 1993 využívané k školicím účelům pro zaměstnance Bundesbanky) byly přestavěny na hotel při zachování památkově chráněné fasády. Vnitřní vybavení s láskyplnými detaily připomíná šedesátá léta. V suterénu hotelu se nachází vchod do bunkru, který je dnes pro hosty uzavřen.

Architektura bunkru Bundesbanky v Cochemu

Společnost Hochtief AG zabudovala během dvou let výstavby bunkru v letech 1962–1964 přibližně 3000 m³ betonu. Zařízení bylo postaveno do skály a přibližně 30 metrů pod zemí.
Bunkr s částečně až čtyři metry silnými betonovými stěnami získal různé vstupy:

• v sklepních prostorách obytného domu na adrese Brauseleystraße č. 7,
• za obytnými domy (přístupné z ulice „Am Wald“),
• Nouzový východ v chladicí věži pro odvlhčování vzduchu
• Nouzový výstup ve větrací štole

Na sto metrů dlouhé chodbě od sklepa obytného domu směrem k hlavní štole (která sloužila zároveň jako ubytování pro 90 civilistů) se vlevo nachází odbočka, která vede do jedné ze dvou trezorových oblastí. V 140 metrů čtverečních velkém prostoru, zajištěném asi 50 cm silnými a tunovými ocelovými dveřmi s číselným zámkem, byly instalovány mřížové boxy. Druhá, ještě delší trezorová místnost se nachází na konci stometrové chodby rovněž v levé části. Přes schodiště se lze dostat do ubytovacích a pracovních prostor v horním patře. Zde se nacházely zásobovací a pobytové místnosti a rádiová místnost. Na rádiovou místnost navazuje takzvaná chladicí věž včetně oběžného schodiště. Tato 14 metrů vysoká šachta s více než 2 metry silným betonovým pláštěm sloužila kdysi k zásobování stavby a jako nouzový východ.

Bezpečnostní koncept trezorového zařízení spočíval v tom, že v krátkých intervalech byly všude na stěnách umístěny otřesové senzory, které následně aktivovaly alarm. Od roku 2011 je zařízení památkově chráněno a je v Porýní-Falci evidováno jako kulturní památka.