Bunkry z první a druhé světové války

Evropská kulturní stezka pevnostních památek

Zážitek pevnosti

Bunkry první a druhé světové války

Skrytá fortifikační architektura 20. století

Silně opevněný kryt nebo komplex místností v železbetonovém provedení, postavený pod zemí jako hloubkový bunker.
Např. titulní obrázek: Fort Schoenenbourg, Maginotova linie, Alsasko (FR)

Bunkrové stavby 1. a 2. světové války

Výstavba bunkrů se v průběhu první světové války rychle vyvíjela. Obrovské pronikavé síle zbraní následovalo zesílení stěn a stropů staveb. Ale přesto ani až 10 metrů tlusté stropy nenabízely absolutní ochranu. Pouze co možná nejdokonalejší kamufláž měla zaručit určitou bezpečnost.

Vojenské bunkry a pozice

Útoku německého Wehrmachtu na řadu evropských zemí následovala postupná realizace různých bunkrových staveb. Na jedné straně vojenské velitelské bunkry a obranné stavby a na straně druhé bunkrová čtvrt – jako Vlčí doupě – pro politické a administrativní vedení země.

civilní protiletecké kryty

Útoky spojeneckých vzdušných sil na Německo vedly na podzim roku 1940 k realizaci tzv. Hitlerova okamžiteho programu (Führersofortprogramm), který zahrnoval téměř 60 měst s více než 100 000 obyvateli. V rámci tohoto programu bylo v oblastech celého Německa, které byly obzvláště zasaženy leteckými útoky, postaveno více než 3 000 bunkrů pro civilní obyvatelstvo.

Zbrojní bunker

Pro důležité zásobování válečné mašinerie bylo v průběhu druhé světové války zapotřebí obrovské množství vojenského vybavení a zásob. V důsledku spojeneckých útoků na německý zbrojní průmysl došlo nejen k decentralizaci zbrojní výroby, ale také k přesunu celých závodů a továren do podzemí a do bunkrových zbrojních zařízení.